Klokaní skok do současnosti


Dnes jsem vyprovázela kamaráda na služební cestu. Jmenuje se Frank, žije v Německu.  Neviděli jsme se již více než tři roky. Mezitím prodělal těžkou nemoc, uzdravil se a zase pracuje. Dnes odlétal na služební cestu z Prahy. Dali jsme si sraz na letišti v Ruzyni dvě hodiny před odletem.

Co nám to umožnilo?

Když jsme se ráno potkali, museli jsme oba uznat, že moderní doba je fantastická z hlediska toho, jaké příležitosti nám dává ke komunikaci. Ještě včera v poledne jsem vůbec netušila, že se dnes uvidíme. Frank také ne. Shodou okolností včera, když míjel otevřený notebook, uviděl mě na Skypu a rovnou mi volal. Když jsem uslyšela, že dnes letí z Prahy, bylo vymalováno.

Letiště v Ruzyni je dost velké na to, aby se dva lidé museli chvíli hledat. A když jeden z nich je cizinec, stojí to peníze. Při volání platíte mezinárodní tarif i v za situace, že stojíte dva metry od sebe. V takovém případě je dobré si pomoci mobilní aplikaci, která místo obligátního volání použije internet protokol a náklady na volání sníží. To všechno jsme dnes s Frankem využili. K tomu se ještě vrátím později.

Letiště v Ruzyni je dost velké na to, aby se dva lidé museli chvíli hledat

Pomocí našich mobilních zařízení jsme se nakonec našli. Komunikační kanály byly natolik dokonalé, že nám to ani moc dlouho netrvalo. Čas před odletem jsme využili k tomu, abychom si připili na shledání a rozloučení, sdělili novinky ve svém životě a domluvili se, jak budeme komunikovat dál. Přitom jsme oba s povděkem ocenili vymoženosti současné doby, které nám tyto možnosti přinášejí.

Jeden moment mne však donutil si později sednout a zamyslet se nad okolnostmi tohoto setkání hlouběji nebo spíše nad vlivem toho, co nám přináší dnešní doba.

Frank, stejně jako já, řídí projekty. S tou výjimkou, že se angažuje na velkých mezinárodních stavbách, na nichž se podílí množství dodavatelů a subdodavatelů z různých zemí. Jedná se o dodávky špičkových těžebních technologií do různých koutů světa. A je docela fuška dát všechno dohromady tak, aby stavba fungovala jako dobře sladěný orchestr.

Při komunikaci Frank využívá převážně mobilní telefon (pro hovory), internet, email, telekonference. Vůbec ale ne sdílený prostor, sociální sítě nebo mobilní aplikace. Patří ke generaci, která se narodila, žila a pracovala v době, kdy existoval dlouhý pořadník na telefon, představa mobilních zařízení patřila do oblasti sci-fi a „internet“ nebo „email“ byla neslušná slova. Nicméně ke vzniku nových nástrojů komunikace se nepostavil odmítavě. Vzal je na vědomí, vybral si ty, které ve své práci využije a naučil se s nimi pracovat.

Protože se při práci potkávám převážně s technologicky zdatnými lidmi, vůbec mi nedošlo, jak těžké je pro spoustu dalších, zejména starších lidí žít a pracovat v současné době. Mám na mysli rychlý nástup moderních technologií a jejich raketový vývoj. Já osobně jsem nové nástroje zvládala samostatně, protože mne to bavilo. Avšak ačkoliv jich znám hodně, aktivně využívám jen některé. Teprve dnes mi ale s celou naléhavosti došlo, jak těžké to musí být pro tu část obyvatelstva, která v době sametové revoluce byla již v produktivním věku a novinky technologie si nedokázala osvojit bez pomoci zvenku. A víte proč teprve dnes? A také že mi to vůbec dojít nemuselo? Protože dnes mi to popsal Frank.

Proč se toho lidé děsí

Svět moderních technologií a odborníků, kteří tyto technologie vyvíjí a používají, se pro mě stal obvyklým polem působení, proto mě ohromilo to, co líčil. Vyprávěl mi, jak moc mu moderní technologie zjednodušují život při komunikaci s množstvím partnerů na projektech, ale jedním dechem mi popisoval řadový personál, který dělá jeho projektům podporu – ženy a muže středního věku, kteří jsou postaveni před nutností nové komunikační prostředky využívat. Často dokonce bez náležitého proškolení. Popisoval hrůzu v jejich očích a slzy jako hrách na tvářích žen, reakci lidí, jejichž pracovní místo bylo neočekávaně ohroženo, protože nebyli připraveni na tempo a intenzitu přívalu nových postupů. Ani možnost práce z domova přes internet bez nutnosti dojít na pracoviště není pro ně motivující.

Vidět v metru geeka ve středním věku je spíše výjimka.

Vidět v metru geeka ve středním věku je spíše výjimka.  A já se přiznávám, že teprve dnes jsem si poprvé představila, jak děsivá musí být implementace nových nástrojů pro lidi bez základních znalostí informačních technologií. Jak těžké je pro ně ze dne na den pochopit a naučit se logiku jejich fungování, uvědomit si, které jejich funkce jim nahradí důvěrně známé staré nástroje a umožní i nadále dělat svoji práci dobře. Jak hluboké je jejich zoufalství a beznaděj, a jak mrazivá je pro ně představa, že své úkoly nezvládnou a přijdou o místo.

Pochopila jsem také, že těžko můžeme očekávat od těchto lidí vstřícnost k něčemu, co nechápou. Stres spoutal jejich mysl a nenechal jim jedinou možnost nové vědomosti vstřebat a začít je používat. Vědomí vlastní neschopnosti je tak hluboké, že logickým důsledkem celé této situace je odpor.

Tito nepřipravení lidé nutně potřebují kvalitní osvětu a zaškolení, kterých se jím zoufale nedostává. Nechápou souvislosti a vzájemné návazností. V lepším případě jím odborníci nadiktují pořadí tlačítek, které mají zmáčknout, aby se propracovali k potřebným výsledkům. Taková „osvěta“ ale funguje pouze po dobu, kdy se příslušné zařízení chová poslušně a na vložená data vydává očekávaná řešení.

Stačí ale malé překlepnutí při vložení dat a zařízení na ně pohotově vychrlí Error!, nebo dokonce uvede číslo chyby. A lepkavý děs se triumfálně vrací zpátky. Uživatel se cítí naprosto bezmocně. Obzvlášť když se to stane v době, kdy připravuje důležitý dokument, na který někdo další čeká. A ajťák, který by ho mohl zachránit, není na pracovišti nebo dokonce má dovolenou.

To všechno se mi v hlavě promítlo, když jsem nad Frankovými slovy zapřemýšlela. Co všechno nám současná doba přinesla, ale také vzala.

Skoro bych to přirovnala ke vzniku knihtisku. K době, kdy ti, kdo význam knih pochopili, dělali všechno pro jeho rozvoj. A naopak, ti, kdo to nedokázali, se knih báli a vyvíjeli veškerou snahu a nadlidské úsilí, aby jejich rozšíření mezi obyvatelstvem zabránili a samotné knihy zničili.

V podobné situaci se dnes nachází velká část populace, která rozvoj moderních technologií zažila už ve zralém věku a nedokáže tento příval informací zvládnout samostatně. Pokud nedrželi krok s dobou, dostat se na současnou úroveň vývoje komunikačních nástrojů by pro ně znamenalo udělat skok. Skok z minulosti do současnosti. Skok tak obrovský, že by se dal přirovnat ke klokanímu. Dokážou to bez asistence?

Nůžky mezi počítačovou (bez-)gramotnosti a pokrokovými technologiemi se rozevírají dál. Za několik let se počítač vejde do laserové tužky a úložiště dat budeme nosit v náramkových hodinkách.

Dnešní děti se již rodí a vyrůstají v prostředí internetových technologií a počítačových sítí. Tlačítka mobilního telefonu ovládají dříve než tužku a papír. Pro ně je to naprosto přirozená složka života. S kalkulačkami, počítači a mobilními telefony žijí, učí se, hrají, fungují od momentu, kdy dokážou uchopit do ruky chrastítko. Mezi sebou komunikují jazykem, kterému jejich rodiče nerozumí. Když něco nechápou, vysvětli si to navzájem ve své komunitě anebo jsou šikovní a trpěliví a vygooglují si to na internetu. Jejich rodiče bohužel takovou komunitu nemají.

Co je možno pro zlepšení situace udělat?

Je těžké očekávat, že vznikne centrálně řízený systém vzdělávání, jenž střední a starší generací dostupnou formou krok po kroku přiblíží principy nové komunikace a technologie, které ji umožňují. Mimo jiné i kvůli tomu, že na to neexistuje společenská poptávka. Lidé, kteří se nových technologií bojí, nedělají vstřícné kroky k jejich poznání. Brání se tomu tak, že před nimi utíkají a všemi způsoby je ze svého života vyřazují.

Jediné, co funguje naprosto spolehlivě, je odloučení a vzdálenost. Například lidé, kteří nechtěli slyšet o sociálních sítích nebo o VoIP technologiích, v momentě, kdy jejich děti nebo vnoučata odjíždějí pracovat nebo studovat do zahraničí, si zakládají profil na Facebooku a stávají se aktivními uživateli Skype. Opět se potvrzuje pravidlo, že člověk je schopen se naučit všechno, co k životu potřebuje. Aby neztratil spojení se svými nejdražšími, dokáže položit na lopatky dříve nepřekonatelný odpor. Když svůj prvotní strach odbourají, začínají uvažovat i o práci z domova přes internet.

Východiskem z této patové situace by bylo, kdyby mladí lidé aktivně převzali do svých rukou osvětu svých rodičů a prarodičů v oblasti internetu a nových medií. Pravděpodobně to, co navrhuji, zní divně. Vždy bývalo pravidlem, že otcové a matky učili své děti správným a užitečným věcem, které přináší život. Avšak dnes je tomu jinak. A má to svůj smysl. My s Frankem jsme si dnes vzali z komunikačních možností současné doby to nejlepší, využili ke svému prospěchu a vzdali hold technologiím a lidem, kteří je vyvíjí. Spousta jiných lidí to bez pomoci nedokáže.

Současná doba se liší od minulosti v mnohém. Zejména v tom, že čím dál více lidí si uvědomuje a přiznává, jak velký vliv získává mladší generace na starší. A také nakolik to lidskou komunitu obohacuje.

Na závěr si neodpustím jedno přání, nebo prosbu, nebo také výzvu. Slovo v oblasti internetových technologií a nových medií dostávají a dostali mladí lidé. Suverénně se v tomto světě pohybují. Jsou to oni, kdo by měl do svých rodin přinést osvětu, předat znalosti v této oblasti svým rodičům a prarodičům, pomoci jim překonat strach a odpor a zbavit je stresu. Dohlédnout na to, aby kvůli své nevědomosti nevypadli z běžného i pracovního života. A později, aby kvůli své neznalosti nezůstali v životě sami.

Naučte své blízké využívat moderní technologie ke svému prospěchu, zbavte je stresu a obohaťte jejich život.

Zanechat komentář